Info

Obsah blogu "Genealogie Hradil" k 26. 05. 2019 najdete zde klikni na text pod:

Jak vyhledávat pomocí obsahu, platí pro všechny záložky
Na anonymní dotazy nebude reagováno, budou posílány do spamu.
Nepomáhám s přečtením starých textů, na FB je dost skupin, kde si lidé pomáhají se čtením.

pondělí 29. března 2021

Další z knížeček Rodinné kroniky, tentokrát informace z "Opisů urbářů'".

 Postupně zpracuji to co je v těchto opisech pro obce, kde žili moji předkové, obce nesouvisející s předky zde zapracovávat nebudu.

Jediným a to podstatným problémem těchto výpisů je absence osedlých, ale i tak to bude přínosem pro poznání života předků.

Samozřejmě to zpracuji do samostatného dílu aby to hlavní část Rodové kroniky moc nenabobtnalo. Tady to bude spíše pro rozšíření znalostí a přehledu jak se v takové vsi žilo a jak velké požadavky na ně byly kladeny.

Kniha je zatím (jako většina mích knih) rozpracována a postupně bude dopracovávána a doplňována.

A v neposlední řadě zde získáte přehled, které obce patřily k tomu kterému panství.



Obsah:

Úvod


Jednotlivé panství









čtvrtek 25. března 2021

Panství Čejkovice - Rektifikační akta - 1749

     Každý takový dokument ukazuje jak je náš rod spojený s obcí a majitelem panství. Panství stále vlastní Olomoučtí Jezuité a jak je zde vidět tak tři rodiny byli Jezuity osazeny na třech gruntech. Ještě čtvrtstoletí bude než papež tento řád zruší a majetek tohoto panství přejde do rukou Studijního fondu. V roce r. 1773 přechází tento majetek do Studijního fondu. Majitel se mění, ale povinnosti lidí pracující na gruntech se nemnění. Ještě více než jedno století bude trvat než si budou moci svůj grunt (vy)koupit od jeho majitele do svého vlastnictví a začne jejich historie jako samostatných sedláků.

Moravský zemský archiv v Brně

Rektifikační akta

Poř. č. 210

Signatura: 210

Obsah: Čejkovice

Čejkovice, Prušánky, Potvorovice (pustina), Roztrhanice (pustina), Vrbice

Seznamy dvoustránek v dokumentu:

    • Čejkovice přehled 002
    • Čejkovice sumář 030
    • Prušánky přehled 047
    • Prušánky sumář 072
    • Prušánky Gehöring sumář 089
    • Vrbice přehled 093
    • Vrbice sumář 111
    • Altenmarkt (Stará Břeclav?) 119 (Tady si nejsem jistý s názvem.)
    • Podworovsko seznam 126
    • Roztrhansko seznam 130
    • Roztrhansko 2 seznam 136

Zatím jsem našel tři lidi z mého rodokmenu:

Přehled nalezených předků a příbuzných na stánkách sumáře pro Čejkovice.

Příjmení Hradil

Příbuzní:

  • MZA Brno, Rektifikační akta, Poř. č 210, Sig. 210, str. 40, Jan Hradil 1725
  • MZA Brno, Rektifikační akta, Poř. č. 210, Sig. 210, str. 37, Martin Hradil 1714

Přímý předek:

  • MZA Brno, Rektifikační akta, Poř. č. 210, Sig. 210, str. 33, Georg Hradil 1699

Tady je to znázorněno ve stromu  (počátek stromu je od třetí generace) kdo je zapsaný v tomto dokumentu.



pondělí 22. března 2021

Sčítání lidu, sčítací operáty a přílohy k těmto dokumentům

      Při hledání v Sčítání lidu v roce 1869 v městě Kroměříži jsem zjistil jednu zajímavost na kterou jsem do této doby ještě nenarazil.

     Samozřejmě to již někteří znají, ty to asi nezajímá, ale jistě se zde najde dost těch co s tím zkušenost nemají.

      Způsob do kolonek sčítacího operátu byt stanoven následně:

  • Osoba vlastnící nemovitost (dům byt apod.) nebo byl jejím nájemcem. Většinou jím byl otec (případně manželka / matka)
  • Následuje manželka
  • Synové od nejstaršího po nejmladšího
  • Dcery od nejstarší po nejmladší
  • Pak další osoby bydlící v této domácnost.

     (Samozřejmě u řazení se občas ukázala lidová tvořivost i úřednická tvořivost. Nedodržovalo se pořadí a podobně.)

     Jak jsem zjistil tak než došlo k sčítání lidu v roce 1869 tak můj pra…děda dvakrát ovdověl a z těchto manželství měl děti a s třetí manželkou měl další děti. A proto si na úřadě musel nechat vystavit doklad, který byl připojen za každé dítě k tomuto dokumentu aby bylo jasné, že sinové pocházeli z manželství s první a druhou ženou.

Ukázka č. 1
Ukázka č. 2
Ukázka č. 3

    Samozřejmě takových různých příloh bylo více a vystaven za různým účelem. To, že měl tři manželky jsem věděl dávno, ale někomu to může třeba něco napovědět, protože se v operátech psalo příjmení manželky jako provdané (někdy psali o obě).

    Jedna zajímavost, kterou jsem zjistil v souvislosti se sčítáním u mých předků.

     V době sčítání lidu došlo k přestěhování Rodiny Pulsbergerů z Kyjova nedalekých Čejkovic. A co se nestalo v Kyjově již vedeni nejsou a v Čejkovicích bylo napsáno zatím dlí v Kyjově a doklad tam byl zaslán. Takže toto sčítání je v podstatě bez jakýchkoliv informací.

neděle 21. března 2021

Zde je „Sedm matek a pra…matek“ z mého vývodu

     Více je známá je otcovská linie, kde začneme u mé osoby, nesleduje můj otec, otec mého otce neboli můj děda a jdeme díle do historii a přidáme prvního pradědu a tak dále až se dostaneme k nejstaršímu nalezenému pra…dědovi.

      A to samé je matek, jen s tím, že u otců je to stále jedno příjmení, ovšem u matek se vždy přechází z matky na její matku a v podstatě by se mělo u každé změnit příjmení (výjimku tvoří jen situace, když jak manžel tak manželka měli za svobodna stejné příjmení).

     Nyní zde dávám mou mateřskou linii:

     Díky tomu, že můj 2x praděda s mou 2x prabábou přišli do Hodonína z Oslavanska, tak se má mateřská linie dostávám na západ od Brna. A jak jsem zjistil tak se část rozrodu dostává na Českomoravskou vrchovinu.



A tady ještě připojím zpracovanou část mateřské linie kde mám jejich fotografie:

Tento obrázek používám na titulní stránce části Rodinné kroniky věnované mateřskému vývodu.


Mou otcovskou linii jsem zde již dával na blogu>>>

středa 17. března 2021

Předkové na fotografiích a jak je popisuji

 Tady je pár fotografií z rodinného alba a zároveň ukázka jak se dají takové naskenované fotografie v počítači popsat. Samozřejmě mám i ty samé fotografie bez popisu uložené v PC (jsou jak dvojčata). Samozřejmě i popis co je to za foto je součástí názvu fotografie.

Pokud takové fotografie vlastním tak je mám uložené a používám jen skeny, část fotografií také pochází z alb mé babičky a dalších příbuzných a zde vlastním jen skeny. Co se týká sbírky naskenovaných fotografií tak ty jsou součástí zálohy na třech externích HDD.

Na této fotografii jsem zvolil popis přímo nad lidmi a na hoře je napsáno o jakou situaci se jedná.

Zde je připojen proužek pod fotografií se jmény lidí na fotografii. Stačí kliknout a fotka se zvetší.




Zde jsem použil horní proužek k popsání události a v dolním popis lidí odzadu zleva  doprava.

Další foto sem zatím dávat nebudu, ale někdy kombinuji popis přímo na osobu (barva vždy kontrastní aby se to dalo dobře popsat), někdy jsem dokonce nucen tam dát šipku pokud bych musel dát jméno před obličej a podobně. V podstatě je pak možno se podívat na foto bez popisu, ale tu identifikaci je potřeba dotáhnout k jednoznačnému identifikování dané osoby. pokud je tam ve "frontě více osob a je tam osoba jejíž jméno jsem nezjistil tak napíšu je "N" aby bylo jasné, že ji neznám.

Pro zápis do různých vychytávek pro fota , kdy to skryju do dat fotografie je zajímavá, ale dle mého pokud nebude použita u všech skenů tak po pár fotkách, kdy si to člověk bude prohlížet a nenajde vždy popis jen to nebude bavit. Ale když bude fotka bez popisu a za ní fotka s popisem si to při prohlížení přečte raději. Ale to je otázka osobního názoru, který bude daný člověk mít při ukládaní dat, to už si musí rozhodnout každý sám, dokonce se někdo může rozhodnout, že data vloží do fotografie a tu pak ještě opatří popisem.




úterý 16. března 2021

Trocha bádání v rodinném rozrodu, hudebník Josef Marie Karas

     Jeden střípek rodové historie ke druhému a strom se nejen rozrůstá a košatí, ale přibývá poznání předků a dalších příbuzných z rozrodu.     

Jedna ze zajímavých osob v mém rozrodu je hudebník, houslista a profesor na konzervatoři. Po II. Světové válce žil ve Spojených státech kam se dostal z Janova přes Kolumbii a Kanadu.

  • Narozen 3. května 1926 Warsaw, Warszawa, Masovian Voivodeship, Poland
  • Zesnul 28. lis, 2008 Bloomfield, Hartford County, Connecticut, United States
  • Pohřben byl na hřbitově Mountain View Cemetery, Bloomfield, Hartford County, Connecticut, United States

Josef Marie Karas se snažil vzkřísit nalezenou Židovskou hudbu, která vznikla v Terezínském ghettu během II. světové války. O této hudbě se velmi mluví v jeho nekrolozích. Jeden z jeho nekrologů byl nasán i v The New York Times ze dne 3. prosince 2008.

Narozen v Polsku - umírá v USA, ale je to stále Moravák.


Jeho fotografie 


Tady jsou jeho rodiče a prarodiče: 


Nekrolog v novinách: 

Joza Karas, Who Recovered Music From Concentration Camp, Dies at 82 

By Douglas Martin

           Dec. 3, 2008

Joza Karas, a musician and teacher who became a sleuth in his quarter-century-long search for the music and stories of composers who managed to do masterly work in a Nazi concentration camp, died on Friday in Bloomfield, Conn. He was 82.

His family announced the death.

In 1985, Mr. Karas (whose first name is pronounced YO-zha), published “Music in Terezin, 1941-1945.” The book chronicled the thriving musical life in the disease-ridden and notoriously lethal concentration camp at Terezin, in what is now the Czech Republic. The camp was also known by its German name, Theresienstadt.

Mr. Karas collected more than 50 pieces of the music written there and produced editions that have been widely performed.

In films and by other means, the Nazis made propaganda use of the four concert orchestras and as many chamber groups that flourished at Terezin. An opera company mounted several full-scale productions. A jazz band was called the Ghetto Swingers.

 In a legendary deception, when the International Red Cross went to inspect the camp in 1944, the Nazis sent the old and sick to gas chambers, painted buildings, planted flowers and even opened a well-stocked chocolate shop. A film of this fake environment received global notice, becoming known by its informal title, “The Führer Gives a Village to the Jews.”

Flower pots obscured the feet of musicians who had no shoes.

In truth, Terezin was a place where 140,000 people, mainly Jews, were held in a labor camp or transferred to death camps like Auschwitz. Many died at Terezin through execution, disease and starvation. About 60,000 people were crammed into an area meant for 7,000.

But the music was real, developing spontaneously after a pianist found and repaired a piano abandoned in the town. Soon there were several choruses. Inmates smuggled in instruments in pieces.

Eventually, more than 10 composer-inmates created original works, many of which were performed in the camp. One such composer was Viktor Ullmann, who had studied with Arnold Schoenberg. He formed the Studio for New Music at Terezin. Others were Hans Krasa, Gideon Klein and Pavel Haas.

Despite propagandizing the music, the Nazis had no interest in preserving it, and the composers and musicians could not: many of them were killed. Tracking it down became Mr. Karas’s obsession.

 Continue reading the main story

“Why should I, a Christian, get involved in a research project virtually untouched for 25 years, since the last puff of smoke had darkened the skies of Auschwitz?” he wrote in his book. “Putting aside these questions, I felt attracted to the project because I am a Czech musician, and this was a subject dealing with the music of Czechoslovak Jews.”

Josef M. Karas was born in Warsaw on May 3, 1926 and learned to play the violin when he was very young. His father, Frantisek, was a government official, a professor of Polish and an author who wrote about Czech customs; he also helped Jews as part of the World War II underground.

As a boy, Joza noticed that his Jewish classmates had stopped coming to school with no explanation. He saw signs warning people away from Jewish-owned stores. Jews began to wear the yellow Star of David.

In 1948 Mr. Karas escaped the country, which by then was under Communist rule, and made his way to the United States by way of Colombia and Canada. In 1955 he began more than a half-century of teaching the violin at the Hartt School of Music at the University of Hartford and of playing the instrument in the Hartford Symphony.

In 1970 Mr. Karas read three small articles in a Czech music magazine reporting that eight short compositions and fragments of music from Terezin had been deposited in the Jewish State Museum in Prague. Investigating this seemed a perfect project for summer break.

On his first trip to Prague, he made several major finds. One was the piano reduction and orchestral version (for 13 instruments) of Hans Krasa’s children’s opera “Brundibar.” It had been the most popular musical production in the camp, presented 55 times from September 1943 to October 1944.

Mr. Karas made a performing edition of the opera, which is about a brother and sister whose efforts to buy milk for their sick mother are thwarted by an evil organ grinder. (The Nazi guards apparently never grasped the metaphor.)

He conducted the North American premiere of the opera in Czech in 1975 and the English language premiere in 1977, using a translation by him and his wife, the former Milada Javora, who had died in 1974.

In 1993 Channel Classics recorded his version as part of its “Composers From Theresienstadt” series. Mr. Karas conducted.

Mr. Karas is survived by his second wife, the former Anne Killackey; his sons, Francis, Henry, Michael, Joseph and Alexander; his daughter, Joan K. Carrasquillo; his brothers, Zdenek and Frantisek; his sister, Jana Spacek; and seven grandchildren.

“When I started my research, I used to have nightmares,” Mr. Karas told The Hartford Courant. “And guilt. I’d pick up a piece of chocolate and I couldn’t eat it.”

He recovered. “They say Czechs get used to anything,” he said. “Even the gallows.”

 https://www.nytimes.com/2008/12/03/arts/music/03karas.html?_r=1&ref=obituaries

  

Náhrobek Josefa Karase a jeho Manželek:

 




neděle 14. března 2021

Dopsaná další kniha Rodinné kroniky "...Wilizana Skala und Bunsch ..."

     Jak zde budete vidět, tak některé složitosti pátrání si zpracovávám do menších knih / knížeček Rodinné kroniky abych objasnil k čemu při pátrání došlo, co se mě podařilo vypátrat, jak jsem se k tomu dopracoval a kde jsem pátral, ale nedošel jsem k potřebnému cíli. Je to dobré nejen pro mne abych si časem zapomněl co a jak bylo a nebylo při pátrání. Také to může případně pomoci někomu kdo tento archív možná převezme bude chtít pokračovat , alespoň bude mít nastíněno co jsem udělal já.

     Dnes jsem dokončil jednu z knih Rodinné kroniky (tedy spíše jen knížeček). V této části se věnuji složitosti nalézt matriční záznam o narození Puchmayerové Marie / Marianny. Bylo to dosti složité, ale korunováno úspěchem. Ovšem do dnešního dne jsem nenašel místo sňatku a tím pádem ani datum tohoto sňatku.

     Spojil s jednou paní, která děla jako hlavní větev rod Rußek / Russek a ta našla místa, kde sloužil jako lesník její otec. Možná nemáme všechna ta místa a protože mohl sloužit kdekoliv na Moravě nebo Slezsku (co zbylo Rakousku). Možná se něco ukáže časem, musím doufat. Já vím, že tato manželka není mou přímou předkyní, ale jejich děti jsou poloviční sourozenci mých přímých předků.


Rodinná kronika

Kniha 70.08

Hledání sňatku Puchmayera Karla Františka s Rußek Mariannou

ve

Wilizana Skala und Bunsch

Kniha popisuje složitost vyhledání sňatku v oblasti Chřibů



Zde je ukázka tohoto malého díku Rodinné kroniky.

Zde je odkaz na stránku ve které se rovněž zaobírám touto problematikou >>>

sobota 13. března 2021

O městu Dušníky z kterého přišel manželský pár Santmanů

     Jedna z vedlejších knih mé Rodinném kroniky. Tato kniha přináší informace o obci Dušníky, Duszniki-Zdrój, Reinertio ex Comitatu Glacensi.

Pohled na město zobrazené na staré pohlednici:

    Duszniki-Zdrój (česky Dušníky, německy Bad Reinerz či Reinerz Bad, Reinertz) je lázeňské město v jihozápadním Polsku, v Dolnoslezském vojvodství, na řece Bystrzyca Dusznicka (Dušnická Bystřice). Město se nachází v západním Kladsku, blízko česko-polské hranice. V roce 2004 měly Dušníky 5 150 obyvatel. Historicky oblast Kladska patřila k Českému království od jeho počátků. Až Karel IV. Přiřadil Kladsko do Slezska a díky tomuto rozdělení jsme o ně v pozdějších letech přišli. (Podle Wikipedie, upraveno).

     Toto město někdy před rokem 1720 opouští Santman Elio, asi se svou ženou, jejíž jméno ani neznám. Jen předpokládám, že jako ženatý odcházel z tohoto městečka podle zápisu v matrice zvaného Reinertio ex Comitatu Glacensi. Později jsem zjistil současný název Duszniki-Zdrój. Nachází se v Kladsku jen kousek od současné hranice mezi Českou republikou a Polskem.

      Další jejich stopa se nalézá až v matrice města Kojetína. Kudy šli, zde se někde zdrželi a žili tam to nevím, jen matrika nám sděluje jejich pobyt v Kojetíně.

Strom rodu Santman a propojení na rod Pulsberegerů z Kyjova

     Podle mého zjištění z matrik přišli Santmanové z obce Dušnik v Kladsku do Kojetína a následně díky sňatku do Kyjova. Odchod se dá datovat ještě do období, kdy Habsburkové Slezsko s Kladskem ještě neztratili. Jak to vypadá tak na Moravu dorazili v době před rokem 1740, kdy na trůn nastoupila Marie Terezie.

      Nejstarší pár Santmanů by měl pocházet z Dušniku v Kladsku, Santman Jan se již rodí v Kojetíně a žení se s Veselou Rozinou. Spolu mají dceru Santman Barbaru později provdanou za Pulsbergera z královského města Kyjova.

    Povolání Santmana Jana je uváděno jako armamentarius, což česky znamená  zbrojíř.

     Pulsbergerové jsou měšťané města Kyjova a mistři provaznického řemesla. Své řemeslo provozují v domě na Kyjovském náměstí. O Pulsbergrech v Kyjově jsem již na mém blogu psal >>>

Ukázka části stromu (taková větvička):



Tady je ukázka stránek této knížečky z příloh mé Rodinné kroniky: